Pojem a ucelený terapeutický přístup SMS (senzomotorické stimulace) zavedl prof. Janda, přičemž vyšel ze studií Freemanových a prací Hervéoua a Mésséana. Anglický ortoped Dr.Freeman zavedl pojem útlum a inkoordinace, kterou vysvětloval na podkladě deaferentace z poraněného kloubu. Francouzští fyzioterapeuti Hervéu a Mésséan jeho přístup zdokonalili, avšak hlavními indikacemi zůstaly poruchy v oblasti nohy a kolenního kloubu. Pojem SMS zdůrazňuje jednotu senzorických (aferentních) a motorických (eferentních) struktur.

Senzomotorická stimulace vychází z koncepce o dvou stupních motorického učení. První stupeň je charakterizován snahou zvládnout nový pohyb a vytvořit základní funkční spojení. Na tomto procesu se výrazně podílí mozková kůra, a to hlavně oblast parietálního a frontálního laloku, tedy oblast motorická a senzorická. Řízení pohybu na této úrovni je však pomalé a únavné. Proto se po dosažení alespoň základního provedení pohybu CNS snaží přesunout řízení pohybu na nižší, podkorová centra. Tento druhý stupeň je rychlejší a méně únavný. Pomocí SMS se tento druhý stupeň motorického učení urychluje. Cílem senzomotorické stimulace je dosažení reflexní, automatické aktivace žádaných svalů a to v takovém stupni, aby pohyby nevyžadovaly výraznější kortikální, tj. volní kontrolu. V metodě jde tedy v zásadě o ovlivnění pohybu a vyvolání reflexního svalového stahu v rámci určitého pohybového stereotypu facilitací proprioceptorů, které se výrazně podílejí na řízení stoje a vertikálního držení a jednak na aktivaci spino-cerebro-vestibulárních drah a center, které se podílejí na regulaci stoje a provedení přesně adjustovaného a koordinovaného pohybu. Pomocí SMS lze dobře ovlivnit nejčastější pohybové aktivity člověka (sed, stoj, chůze). Cviky prováděné ve vertikále usnadňují rozbití špatných pohybových stereotypů a dosažení rychlé a automatizované aktivace svalů potřebné pro správné držení těla ve stoji, v sedě a pro zlepšení stability a chůze. Z hlediska aference hrají roli pro vzpřímené držení těla a rovnováhu hlavně receptory z oblasti chodidla, pánve a šíje.

Krátké suboccipitální svaly jsou považovány za svaly rovnováhy a obsahují čtyřikrát více proprioceptorů než ostatní svaly. Propriocepce z oblasti pánve výrazně ovlivňuje svalové napětí a stabilitu těla. Receptory plosky nohy lze facilitovat stimulací kožních receptorů nebo aktivací m. quadratus plantae s vytvořením zvýrazněné klenby nohy, tzv. „malé“ nohy. Vytvoření „malé“ nohy vede ke změně postavení prakticky všech kloubů nohy a změněnému rozložení tlaků v kloubech, což příznivě ovlivňuje proprioceptivní stimulaci.Významnou roli vedle koordinace hraje i rychlost aktivace a svalové kontrakce, která je nutná pro svalovou ochranu kloubů a také v tomto směru může senzomotorická stimulace výrazně přispět (Janda & Vávrová, 1992; viz také Haladová, 1997).

Indikace k rehabilitaci technikou senzomotorické stimulace:

• nestabilní kotník a koleno
• nedostatečná fixace svalstva pánve u chronických vertebrogenních algických syndromů
• vadné držení těla
• idiopatická skolióza
• mozečkové a vestibulární poruchy
• prevence v rámci zdravotní tělesné výchovy

Kontraindikace pro techniku SMS:

kontraindikace v zásadě nejsou, ale technika není vhodná:

• při akutních bolestivých a zánětlivých stavech
• u úplné ztráty povrchového i hlubokého čití
• u onemocnění CNS s projevy zvýšení spasticity (Janda & Vávrová, 1992; viz také Haladová, 1997).

Co je cílem metody SMS?

Odstranit a přesunout odpovědnost za řízení pohybu na podkorová centra. Předpokladem pro zautomatizování pohybu je volba vhodných cviků, dostatečné opakování a obměňování cviků, postupné zvyšování náročnosti, případně záměrné odpoutání pozornosti od prováděného pohybu. Fyzioterapeut musí zvolit vhodnou cvičební pomůcku a sestavit cvičební program s přihlédnutím k možnostem a schopnostem nemocného (Haladová, 1997). V případě, že se určitý cvik nedaří provést správně nebo se držení nemocného nelepší, případně se i zhorší, je nutné přehodnotit cvičební postup. Znamená to zkontrolovat stav periferních struktur, zařadit lehčí cviky, případně změnit cvičební pomůcku (Janda & Vávrová, 1992).

Cvik Žabka

Cvik Fakír

Jak tedy postupujeme:

Vyšetřením pacienta:

• vyšetření stoje: aspekcí a palpací
• vyšetřením zkrácených a oslabených svalů, kloubních blokád a následným odstraněním těchto blokád, upravením svalového napětí
• stabilita: stoj na obou dolních končetinách (DKK), stoj na jedné dolní končetině (DK), stoj s otevřenýma očima x zavřenýma očima, bez pohybu horních končetin x s pohybem horních končetin, s pohybem hlavy v oblast šíje x bez pohybu hlavy v oblasti šíje
• vyšetření chůze – odvíjení chodidla od podložky při chůzi, souhyb paží, pánve a hrudníku

Postup při cvičení:

Úprava periferních struktur:

• mobilizace kloubů nohy( úprava kloubní vůle), ošetření jizev a otoků
• facilitace proprioceptorů plosky nohy (použití masážní rohože, kartáčování)
• úprava svalové dysbalance – svalové nerovnováhy

Nácvik malé nohy

Jde o zkrácení a zúžení chodidla v podélné i příčné ose při natažených prstech. Zvládnutí „malé“ nohy je základním předpokladem úspěchu při terapii, má vliv na aferentaci hlavně z plosky nohy, vliv na správné postavení vyšších úseků těla, zlepšení stability a vliv na odpružování chodidla při chůzi.

Provedení:

• modelování malé nohy: pasivní, aktivní s dopomocí, aktivní
  
• stoj na obou DKK, stoj na jedné DK
• přední a zadní půlkrok, přivíjení a odvíjení chodidla od podložky, výskoky, chůze po úsečích

Výhody SMS

• Nenáročnost vybavení x nebo naopak pestrost pomůcek
• Časová nenáročnost – kdykoliv pacienta napadne cvičit
• Možnost cvičit během dne
• Cvičení ve vertikále – je to přirozená poloha
• Pestrost cviků
• Aplikace u strukturálních i funkčních poruch
• Sebekontrola pacienta
• Individuální přístup
• Fyzické předpoklady
• Pochopení problému pacientem

Rehabilitace touto metodou vyžaduje aktivní spolupráci pacienta (děti tak od 6 – 7 let, někdy i dříve)!

Pamatujme si definici : NOHA + PÁTEŘ MUSÍ BÝT PEVNÁ A PRUŽNÁ!

LENKA BLAŽKOVÁ

Použitá literatura:

• Janda,V., Vávrová, M. (1992) Senzomotorická stimulace.
• Rehabilitácia, s. 14 – 34, Haladová, E. (1997) Léčebná tělesná výchova Brno,
• Pavlů D., D., Novosádová, K. (2001). Příspěvek k objektivizaci účinků „ metodiky senzomotorické stimulace dle Jandy a Vávrové“ se zřetelem k tzv. Evidence-based-practive. Rehabilitace a fyzikální lékařství 8, s. 178-18. Mé poznatky z kurzu – Bc. V. Bezvodová – SMS.